15.kapitola
11. 1. 2013
Po práci na mě čekala ostraha, kterou mi zařídili upíři. Alespoň se oto pokusili. Když jsem vyšla
zbaru azamířila na parkoviště, spatřila jsem vedle svého auta Bubbu. Jakmile mě zahlédl, zazubil
se. Vřele jsem ho objala. Většinu lidí by nenadchlo, že před sebou mají psychicky narušeného upíra lačnícího po kočičí krvi, ale já jsem měla Bubbu ráda. „Kdy jste se vrátil?“ zeptala jsem se.
Bubba zůstal po hurikánu uvězněný vNew Orleansu ajeho stav si vyžádal dlouhé zotavování.
Ostatní upíři mu poskytli útočiště, protože až do chvíle, kdy ho jeden znich vmárnici vMemphisu
zatáhl mezi nemrtvé, to byl jeden znejslavnějších mužů na světě. „Asi před týdnem. Rád vás
vidím, slečno Sookie,“ odpověděl Bubba apovytáhl špičáky, aby mi to dokázal, ale hned je zase
bleskově zasunul. Bubba ze svého talentu nic neztratil. „Cestoval jsem. Bydlel jsem upřátel. Ale
dneska večer jsem navštívil pana Erica vTransfusii. Zeptal se mě, jestli bych vás nechtěl hlídat.
Řekl jsem mu: ‚Slečna Sookie ajá jsme přátelé, atak to rád udělám.‘ Nepořídila jste si další
kočku?“ „Ne, Bubbo, nepořídila.“ Díky Bohu. „No, přivezl jsem si vautě ledničku skrví,“
poznamenal akývl kohromnému bílému cadillaku, na jehož obnovu musela padnout spousta
času, práce a peněz. „Jéje, to je nádherné auto,“ vzdychla jsem amálem dodala: „Patřilo vám i
zaživa?“ Bubba ale neměl rád zmínky o svém předchozím životě. Rozptylovaly ho a rozčilovaly.
(Občas ho člověk mohl nesmírně opatrně požádat, aby mu něco zazpíval. Slyšela jsem od něj
Blue Christmas.Nezapomenutelné.) „Dostal jsem ho od Russela,“ odpověděl „Och, od Russella
Edgingtona? Krále Mississippi?“ „Jo. Není to fajn? Řekl mi, že jako král státu, odkud pocházím,
by mi chtěl dát zvláštní dárek.“ „Jak se mu vede?“ Russell ijeho nový manžel Bart atentát na hotel
v Rhodes přežili. „Už je na tom dobře. S panem Bartem se ztoho dostali.“ „To ráda slyším. Takže
tu se mnou máte zůstat?“ „Jasně, tak zní plán. Když mi necháte zadní dveře odemčené, před
rozedněním si zalezu do skrýše vložnici pro hosty. Tak mi to řekl pan Eric.“ Ještě že se Octavia
odstěhovala. Netušila jsem, jak by se smířila stím, že král rock’n’rollu spí celý den ukrytý vj ejí
ložnici. Když jsem dojela domů, Bubba zaparkoval hned za mnou. Viděla jsem, že přijel i Tray
Dawson, snímž jsem se v poslední době, kdy chodil s Amelií, mnohem víc sblížila apovažovala
ho za kamaráda. Nijak mě nepřekvapilo, že sem přijel. Občas pracoval jako osobní strážce
abydlel poblíž. Když se Alcide rozhodl, že mi také pomůže, jeho volba logicky padla na Traye, bez
ohledu na jeho vztah s Amelií. S Bubbou jsme vešli do kuchyně a zastihli Traye, jak sedí sám
ustolu. Poprvé od chvíle, co jsem ho poznala, se mu vobličeji objevil zděšený výraz. Měl ale tolik
rozumu, že zůstal zticha. „Trayi, tohle je můj přítel Bubba,“ řekla jsem. „Kde je Amelia?“ „Nahoře.
Chci stebou něco probrat.“ „To mi došlo. Bubba je tu ze stejného důvodu. Bubbo, tohle je Tray
Dawson.“ „Tě pic, Trayi!“ prohodil Bubba, potřásl si sním rukou asám se svému pozdravu zasmál.
Přechod do světa upírů pro Bubbu nedopadl dobře. V době, kdy se vmárnici dostal do spárů
tamního zřízence, který patřil mezi nemrtvé, vněm už jiskra života pohasla adrogy mu prostoupily
tělem natolik, že Bubba přežil proměnu do stavu, vněmž se nacházel nyní, jen sobrovskou
dávkou štěstí. Aten stav nebyl nijak slavný. „Těší mě,“ začal Tray opatrně. „Jak se ti daří…
Bubbo?“ Tray naštěstí pochopil, že má použít jeho nynější jméno. Hned se mi ulevilo. „Bezvadně,
díky za optání. Přivezl jsem si vlednici krev a slečna Sookie má vté svojí Pravou krev. Aspoň ji
mívala.“ „Ano, mám ji,“ odpověděla jsem. „Neposadíte se, Bubbo?“ „Ne, slečno. Radši si vezmu
láhev a posadím se k lesu. Bill pořád bydlí za hřbitovem?“ „Přesně tak, bydlí.“ „Vždycky je dobré
mít poblíž přátele.“ Nebyla jsem si jistá, jestli můžu Billa považovat za přítele. Na to byl náš vztah
příliš komplikovaný. Ale vůbec jsem nepochybovala, že kdybych se ocitla vnebezpečí, pomohl by
mi. „Ano,“ řekla jsem. „To je vždycky dobré.“ Bubba se chvíli přehraboval vlednici anakonec si
přinesl několik lahví. Zvedl je, jako kdyby se nám snimi chtěl pochlubit, asúsměvem odkráčel.
„Dobrý Bože!“ vydechl Tray. „Je to ten, kdo si myslím?“ Přikývla jsem a posadila se naproti němu.
„To tedy vysvětluje všechna ta jeho náhodná objevení,“ poznamenal. „No, on zůstane venku ajá
stebou uvnitř. Vyhovuje ti to?“ „Ano. Zřejmě jsi mluvil s Alcidem.“ „Jo. Nechci se ti vrtat vsoukromí,
ale byl bych radši, kdybych se to dozvěděl přímo od tebe. Zvlášť po tom, co jsi řekla Amelii o
Drakeovi. Teď je ztoho celá špatná, protože si zjevně pustila pusu na špacír před tvým
nepřítelem. Kdybychom věděli, jaké máš potíže, nedozvěděl by se vůbec nic. Jakmile by se nám
představil, okamžitě bych ho zabil aušetřil nám tím spoustu potíží. To tě nenapadlo?“ Tray šel
vždycky přímo kvěci. „Myslím, že už jsi mi do soukromí zasáhl tím, že tady sedíš jako můj
kamarád a Ameliin přítel. Povím ti tedy všechno, co můžu, abych neohrozila ani tebe, ani Amelii.
Nikdy mě nenapadlo, že se Niallovi nepřátelé pokusí získat o mně informace přes moji
spolubydlící. A už vůbec mě nenapadlo, že nedokážeš odlišit vílu od normálního člověka.“ Tray
sebou trhl, ale pokračovala jsem dál: „Vůbec bych se nedivila, kdybys Alcidovi tuhle práci odmítl,
protože s člověkem, kterého máš chránit, bydlí i tvoje přítelkyně. Není to pro tebe nepřekonatelný
střet zájmů?“ Tray mi věnoval chladný pohled. „Ne, beru to,“ odpověděl. Bylo mi jasné, že jeho
hlavním cílem je zajistit Amelii bezpečí. Aprotože bydlela se mnou, mohl zabít dvě mouchy jednouranou, a navíc dostat zaplaceno za mou ochranu. „Rozhodně mám Drakeovi co vracet. Netušil
jsem, co je zač, aani nevím, jak se mu podařilo obalamutit mě. Vždyť mám bezvadný čich.“ Jeho
hrdost utrpěla hluboký šrám. Chápala jsem ho. „Drakeův otec dokáže skrýt svou stopu dokonce
ipřed upíry. Drake to možná umí také. Navíc nemá mezi svými předky jen víly, ale je z poloviny
člověk. Jeho pravé jméno je Dermot.“ Tray vše vstřebal a přikývl. Od pohledu jsem poznala, že se
jeho nálada rázem zlepšila. Napadlo mě, jestli to nebude stejné iumě. Měla jsem pochybnosti
ohledně naší dohody. Uvažovala jsem, jestli nemám zavolat Alcidovi avysvětlit mu, proč není Tray
ten pravý, kdo by mě měl chránit, ale nakonec jsem to pustila z hlavy. Tray Dawson uměl bojovat
a udělal by pro mě cokoliv, ale jen do chvíle, kdy by se musel rozhodnout mezi Amelií a mnou.
„Takže?“ ozval se Tray. Uvědomila jsem si, že už dlouho mlčím. „Bubba si vezme na starost noc
aty den,“ prohlásila jsem. „V baru by mi nic hrozit nemělo.“ Bez dalších okolků jsem odsunula židli
aodešla zkuchyně. Musím přiznat, že místo pocitu úlevy mě zachvátily ještě větší starosti.
Domnívala jsem se, jak bylo chytré požádat o několikanásobnou ochranu, jenomže teď jsem se
musela bát i o bezpečí mužů, kteří mi ji poskytovali. Pomalu jsem se převlékla do noční košile
akonečně si přiznala, že doufám v Ericův příchod. Toužila jsem po jeho terapii milováním, která
by mi pomohla usnout. Čekala jsem, že ze samého strachu zdalšího útoku nezamhouřím oka, ale
nakonec se ukázalo, že mě celý dramatický večer naprosto vysílil, takže jsem velice rychle
usnula. Místo obvyklých nudných snů (v nichž mě ksobě neustále volali zákazníci ajá je nestíhala
obsluhovat, nebo mi celá koupelna zarostla plísní) se mi zdálo o Ericovi. Byl opět člověkem a
procházeli jsme se spolu za slunečného dne venku. Udivilo mě, že vmém snu pracoval jako
realitní makléř. Když jsem se ráno podívala na budík, zjistila jsem, že ještě není ani osm hodin,
což bylo přinejmenším na mě dost brzy. Probudil mě pocit strachu. Napadlo mě, jestli za to třeba
nemohl nějaký další sen, který jsem si nepamatovala. Potom jsem uvažovala, jestli jsem třeba
svým telepatickým smyslem ve spánku nevycítila, že něco není vpořádku. Chvíli mi trvalo, než
jsem vduchu prošla celým domem. Takhle jsem si začátek nového dne nepředstavovala. Amelia
byla pryč, ale Tray tu zůstal aměl potíže. Oblékla jsem si župan a pantofle a vyšla na chodbu.
Sotva jsem otevřela dveře, ze záchodu se ke mně donesly dávivé zvuky. V některých okamžicích
by měl mít člověk naprosté soukromí. První na seznamu činností, pro které to platí dvojnásob, je
podle mého názoru zvracení. Vlkodlaci jsou obvykle zdraví jako řípa, ale tomuhle muži, který mě
měl chránit, se (s odpuštěním) zvedal kufr. Čekala jsem, až zvuky alespoň na chvíli ustanou.
„Trayi, můžu ti nějak pomoct?“ zavolala jsem. „Otrávila mě,“ odpověděl azakuckal se, jako kdyby
se dávil. „Nemám zavolat doktora? Nějakého lidského? Nebo doktorku Ludwigovou?“ „Ne.“ Znělo
to víc než rozhodně. „Snažím se toho zbavit,“ dodal azalapal po dechu, jako kdyby ho znovu
přemohlo nutkání zvracet. „Je ale pozdě.“ „Víš, kdo za to může?“ „Jo. Ta jeho nová přítelkyně…“
Tray se znovu na několik vteřin odmlčel. „Přišla zlesa. Billova nová souložnice.“ Vtom okamžiku
nade mnou převzaly vládu instinkty. „Nepřišel sní, že?“ zavolala jsem na Traye. „Ne, přišla…“
Další odporné zvuky. „Přišla od jeho domu a řekla, že je jeho…“ Byla jsem si naprosto jistá, že
Bill si žádnou novou přítelkyni nenašel. Ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, za mou jistotou stálo
vědomí, že Bill mě chce získat zpět. Nepohřbil by všechny své naděje tím, že by začal spát s
jinou nebo že by ji nechal volně procházet po lese, kde bych ji mohla potkat. „Co byla zač?“
zeptala jsem se aopřela si čelo ostudený povrch dřevěných dveří. To pokřikování na Traye mě už
unavovalo. „Nějaká patolízalka.“ Přes mlhu otupělosti, která se vznášela kolem Trayova mozku,
jsem zaznamenala jeho myšlenky. „Aspoň mi připadalo, že je to normální smrtelnice.“ „Dermot ti
taky připadal jako normální člověk. Potom jsi vypil něco, co ti podala?“ Můj nevěřícný tón mu
určitě připadal nepříjemný, ale co jsem měla dělat? „Neodolal jsem,“ odpověděl Tray váhavě.
„Měl jsem hroznou žízeň, atak jsem to vypil.“ „Co to bylo? Co ti vlastně dala?“ „Chutnalo to jako
víno,“ zasténal Tray. „K čertu, musela to být upíří krev! Teď už ji cítím v puse!“ Upíří krev byla na
černém trhu stále velice žádanou drogou areakce organismu na její požití se ukaždého lišila
natolik, že napít se jí bylo totéž jako hrát ruskou ruletu. Upírům ji ztěla násilím vysávaly lidské
pijavice, které se pak často neštítily ponechat svou oběť na slunci, kde se rozpadla na popel.
Upíři tyto pijavice nenáviděli azároveň pohrdali všemi, kteří krev užívali avytvářeli tak po ní
poptávku na černém trhu. Někteří lidé si vypěstovali závislost na pocitu extáze, kterou unich upíří
krev vyvolávala, aobčas se ji pokoušeli získat přímo od zdroje, což se vpraxi rovnalo sebevraždě.
Občas se ale stalo, že se člověk po vypití upíří krve pomátl azačal vraždit. Ať tak či onak, na
upíry, kteří se snažili začlenit do lidské společnosti, to nevrhalo dobré světlo. „Proč jsi to udělal?“
zeptala jsem se. Nedokázala jsem se ovládnout aúplně potlačit vztek, který mnou lomcoval. „Nešlo to jinak,“ odpověděl Tray akonečně otevřel dveře záchodu. Můj ochránce vypadal hrozně
aještě hůř páchl. Kromě kalhot od pyžama na sobě nic neměl. Před očima se mi objevil jeho
mohutný hrudník porostlý hustými chlupy. Tray měl husí kůži. „Co to znamená?“ „Nedokázal
jsem… tomu odolat. Možná mě zaklela nějakým donucovacím kouzlem,“ řekl azavrtěl hlavou.
„Potom jsem se vrátil se azalezl si do postele k Amelii. Celou noc jsem sebou házel. Probudil
jsem se, když El… vlastně Bubba přišel dovnitř a zalezl si do skrýše. Říkal cosi otom, že mluvil
snějakou ženou, ale vté době mi už bylo dost zle, takže si nepamatuju, co přesně povídal. Vážně
ji sem Bill poslal? To tě tak nenávidí?“ Zvedla jsem hlavu azadívala se mu do očí. „Bill Compton
mě miluje,“ odpověděla jsem. „Nikdy by mi neublížil.“ „I když to teď táhneš stím blonďákem?“
Amelia neuměla držet jazyk za zuby. „I když to teď táhnu stím blonďákem,“ odpověděla jsem.
„Amelia tvrdí, že myšlenky upírů číst neumíš.“ „Ne, neumím. Ale některé věci člověk jednoduše
pozná." „Jasně.“ Tray sice neměl tolik sil, aby si mohl dovolit zatvářit se pochybovačně, ale aspoň
to zkusil. „Musím se vrátit do postele, Sookie. Dneska se otebe asi nepostarám.“ To jsem viděla.
„Co kdyby ses vrátil domů aodpočinul si ve své vlastní posteli?“ navrhla jsem mu. „Dneska jdu do
práce, takže nebudu sama.“ „Ne, musíš mít někoho vdosahu.“ „Zavolám bratrovi,“ řekla jsem.
Vypadlo to ze mě úplně automaticky. „Má volno aje měňavec. Určitě mě ochrání.“ „Tak dobře.“ O
Trayově zuboženém stavu svědčilo už to, že se se mnou vůbec nedohadoval. Ale rozhodně nebyl
Jasonovým fanouškem. „Amelia ví, že mi není dobře. Jestli sní budeš mluvit dřív než já, vyřiď jí,
že večer zavolám.“ Krátce nato se Tray odploužil ke svému autu. Doufala jsem, že cestu domů
zvládne bez úhony, ale pro jistotu jsem za ním ještě zavolala azeptala se ho, abych se vtom
utvrdila. Tray jen mávl rukou avyrazil vautě po štěrkové cestě pryč. Při pohledu na odjíždějící vůz
jsem si připadala podivně otupělá. Poprvé vživotě jsem udělala rozumnou věc vybrala jsem si
dluh azískala tak ochranu. Přitom mi nebyla kničemu. Můj nepřítel mě nemohl napadnout přímo
vdomě – věřila jsem, že to Amelia zařídila svými účinnými kouzly –, proto si vytvořil vhodné
podmínky, aby mě dostal jinak. Murry se objevil před domem adnes se někdo zříše víl setkal
venku sTrayem apřiměl ho vypít upíří krev. Klidně po ní mohl zešílet nebo nás všechny zabít. Víly
by vzaly zavděk kteroukoliv zobou možností. Tray sice nezešílel a nikoho nezabil, ale udělalo se
mu tak zle, že si kpráci osobního strážce hned tak nepřičichne. Vydala jsem se chodbou do své
ložnice, abych se oblékla. Čekal mě obtížný den a každý člověk zvládá krizi lépe, když je
oblečený. Akvalitní spodní prádlo mi navíc dodávalo sebevědomí. Druhé překvapení mě čekalo v
okamžiku, kdy jsem brala za kliku ložnice. V obývacím pokoji jsem zahlédla jakýsi pohyb. Na
místě jsem ztuhla azhluboka zalapala po dechu. Vobývacím pokoji jsem spatřila svého pradědu,
ale vprvní chvíli jsem ho vůbec nemohla poznat. Zůstala jsem stát na místě, ruku přitisknutou na
hrudníku, zatímco Niall vstal a měřil si mě udiveným pohledem. „Tváříš se dost zničeně,“
poznamenal. „No, víš, nečekala jsem návštěvu,“ odpověděla jsem udýchaně. Ani Niall nevypadal
moc dobře, což jsem uněj nikdy předtím nezažila. Měl potrhané azašpiněné oblečení, apokud
jsem se nepletla, potil se. Můj pradědeček, který byl zároveň princem zříše víl, poprvé nevyhlížel
jako ze škatulky. Vešla jsem do obývacího pokoje aprohlédla si ho zblízka. Přestože bylo teprve
ráno, srdce mi ten den už podruhé sevřela nervozita. „Co se stalo?“ zeptala jsem se. „Vypadáš,
jako by ses pral.“ Niall dlouho váhal atvářil se, jako kdyby si vybíral zněkolika různých zpráv, které
má na srdci. „Breandan se pomstil za Murryho smrt,“ řekl nakonec. „Co provedl?“ zeptala jsem se
apřejela si oběma dlaněmi obličej. „Včera večer napadl Endu. Je mrtvá,“ prohlásil. Jeho tón mi
prozradil, že to nebyla rychlá smrt. „S Endou ses nikdy nesetkala. Vůči lidem byla dost plachá,“
dodal aodhrnul si ztváře pramen vlasů tak světlých, že byly téměř bílé. „Breandan zabil vílí ženu?
Těch ale mnoho není, že? To znamená… že spáchal opravdu hrozný zločin, je to tak?“ „Přesně
oto mu šlo,“ odpověděl Niall se zachmuřeným výrazem. Teprve tehdy jsem si všimla, že má
kalhoty na kolenou celé od krve, což byl pravděpodobně důvod, proč ke mně hned nepřišel
aneobjal mě. „Musíš se převléknout,“ řekla jsem. „Prosím tě, jdi se osprchovat. Dám ti zatím
oblečení do pračky.“ „Musím jít,“ namítl. Pochopila jsem, že moje slova kněmu vůbec nedolehla.
„Přišel jsem tě osobně varovat, abys to brala vážně. Tenhle dům obklopují mocná kouzla.
Dokázal jsem se tu zjevit jenom díky tomu, že jsem tubyl už předtím. Je pravda, že se otvou
bezpečnost starají vlkodlaci a upíři? Cítím, že máš několikanásobnou ochranu.“ „Celý den anoc
mě tady někdo hlídá,“ zalhala jsem. Nechtěla jsem, aby si Niall kvůli mně dělal starosti. Sám
vězel až po krk vproblémech. „A dobře víš, že Amelia je mocná čarodějnice. Nemusíš se omě
bát.“ Niall se na mě upřeně zadíval, ale měla jsem pocit, že mě nevnímá. „Musím jít,“ zopakoval
znovu. „Chtěl jsem se ujistit, že jsi vpořádku.“ „Dobře… mockrát děkuju.“ Než se mi podařilo vymyslet, jak tuhle chabou odpověď ještě nějak vylepšit, Niall se zpokoje vypařil. Předtím jsem
Trayovi řekla, že zavolám Jasonovi. Tehdy jsem si nebyla jistá, nakolik upřímně jsem to myslela,
ale teď mi bylo jasné, že to prostě jinak nepůjde. Viděla jsem to tak, že Alcide vůči mně splnil
svou povinnost. Požádal opomoc Traye, jenže ten teď nebyl kpoužití. Nemínila jsem žádat přímo
Alcida, aby za mnou přijel, ažádný zčlenů jeho smečky nebydlel poblíž mého domu. Zhluboka
jsem se nadechla a vytočila bratrovo číslo. „Tady Jason,“ ozvalo se ztelefonu. „Sookie.“
„Sestřičko! Co se děje?“ Hlas mu zněl rozjařeně, jako kdyby mu něco zvedlo náladu. „Tray musel
odjet. Myslím, že by se mi dnes hodila nějaká ochrana,“ odpověděla jsem. Poté nastalo dlouhé
ticho. Jason mě nezačal zasypávat otázkami, což mi připadalo zvláštní. „Doufala jsem, že bys mě
mohl doprovodit. Chtěla jsem…“ Zarazila jsem se a začala uvažovat, co jsem vlastně měla
vplánu. Jak jsem mohla věnovat veškerou pozornost vážné krizi, která na mě dolehla, když jsem
musela řešit každodenní drobnosti? „No, potřebovala bych zajít do knihovny. Apro kalhoty do
čistírny.“ Když jsem si je kupovala, nepřečetla jsem si pořádně visačku, takže jsem až doma
zjistila, že se nedají prát. „A vbaru mě čeká denní směna. To je asi tak všechno.“ „Dobře,“
odpověděl Jason. „I když se mi nezdá, že by něco ztoho nějak hořelo.“ Další odmlka. „Jsi
vpořádku?“ zeptal se zničehonic. „Ano,“ odpověděla jsem rozvážně. „Neměla bych být?“ „Dneska
ráno se mi stala divná věc. Mel umě přespal, protože když jsme spolu vyšli z Balou, už skoro
klimbal. No aráno mi někdo zaklepal na dveře. Když jsem otevřel, stál tam chlap. Tvářil se, jako
kdyby mu přeskočilo. Ale nejdivnější na tom je, že vypadal skoro stejně jako já.“ „Och, to ne!“
Rázem jsem se svezla na stoličku. „Neměl to vhlavě vpořádku, sestřičko,“ pokračoval Jason.
„Nemám tušení, co to do něj vjelo, ale rozhodně to neměl v hlavě vpořádku. Jakmile se za mnou
objevil Mel, začal ten chlap blekotat, jako kdyby ho znal. Plácal jednu hloupost za druhou. Mel se
mezi nás pokusil postavit, ale ten chlap ho odhodil na druhou stranu místnosti a zařval na něj, že
je vrah. Kdyby Mel nepřistál na pohovce, zlomil by si vaz.“ „Takže je vpořádku.“ „Jo, je vpořádku.
Dost ho to namíchlo, ale víš…“ „Jistě.“ Melovy pocity mě teď nezajímaly. „Co udělal potom?“
„Začal plácat něco otom, že když teď stojíme proti sobě, už konečně chápe, proč mě můj praděda
nechtěl vidět. Tvrdil, že všichni kříženci mají umřít, ale protože jsem jednoznačně zjeho krve, měl
bych vědět, co se kolem mě děje. Prý jsem slepý. Moc jsem mu nerozuměl adoteď nechápu, co
byl zač. Rozhodně není upír ani měňavec, protože to bych vycítil.“ „Nic se ti nestalo? Zní to dost
vážně.“ Neudělala jsem chybu, když jsem až doteď Jasonovi neřekla o bytostech z říše víl ani
jediné slovo? „Jsem vpořádku,“ odpověděl váhavě. „Asi mi neřekneš o co jde, nemám pravdu?"
„Přijeď za mnou. Probereme to. Hlavně prosím neotevírej dveře, dokud se nepřesvědčíš, kdo je
za nimi. Tenhle muž je zlý, Jasone, aje mu jedno, komu ublíží. Ty iMel jste měli ohromné štěstí.“
„Máš usebe někoho?“ „Od té doby, co odjel Tray, nemám.“ „Jsem přece tvůj bratr. Zajedu za
tebou, kdykoliv to budeš potřebovat,“ prohlásil Jason nečekaně galantně. „Moc si toho vážím,“
opáčila jsem. Nakonec jsem dostala dva za cenu jednoho. S Jasonem totiž přijel i Mel. Bylo mi to
trapné, protože jsem sbratrem chtěla probrat rodinné záležitosti, ale před ním jsem otom nemohla
začínat. Mel se ale zachoval nečekaně taktně. Řekl, že si musí zajet domů pro ledový obklad na
zhmožděné rameno. Atak zatímco byl pryč, usadila jsem Jasona naproti sobě ke kuchyňskému
stolu azačala jsem. „Musím ti něco říct.“ „Jde o Crystal?“ „Ne, oní jsem nic nezaslechla. Jde onás.
Ataky obabičku. Asi tomu nebudeš věřit.“ Radši jsem ho předem varovala, protože jsem měla
ještě vživé paměti, jak mě Niall vyděsil, když mi řekl onašem dědovi Fintanovi, který byl napůl
člověk a napůl bytost zříše víl. Potom, co poznal naši babičku, zplodil sní dvě děti – našeho otce
atetu Lindu. Fintan byl mrtvý – někdo ho zavraždil. A zemřela také babička i její dvě děti. Já
sJasonem jsme ale ještě žili, aprotože inám vžilách zčásti kolovala krev víl, pradědečkovi
nepřátelé si znás udělali terč. „A jedním ztěch nepřátel,“ řekla jsem, když se Jason dozvěděl
všechny tyhle věci onaší rodině, „je ináš prastrýc, Fintanův bratr a poloviční člověk jménem
Dermot. Namluvil Trayovi aAmelii, že se jmenuje Drake. Pravděpodobně kvůli tomu, že Drake zní
moderněji. Dermot je ti dost podobný, takže to byl on, kdo za tebou přišel. Netuším, oco mu jde.
Spojil síly s Breandanem, Niallovým nepřítelem, přestože on sám je z poloviny člověk, takže
představuje přesně to, co Breandan nenávidí. Když jsi mi řekl, že mu muselo přeskočit, zřejmě jsi
trefil hřebík na hlavičku. Zdá se, že ktobě chce najít cestu, ale zároveň tě nenávidí.“ Jason celou
dobu seděl jako přikovaný ajen na mě nevěřícně zíral. V obličeji neměl ani stopu po jakékoliv
emoci. Jeho myšlenky jako by se zarazily vdopravní zácpě. „Chceš mi říct, že se snažil přimět
Traye aAmelii, aby tě sním seznámili? A že ani jeden znich nepoznal, co je zač?“ Přikývla jsem.
Na chvíli opět zavládlo ticho. „A proč tolik stál oto, aby se stebou seznámil? Chtěl tě zabít? Proč tě chtěl nejdřív vidět?“ Dobrá otázka. „To nevím,“ odpověděla jsem. „Třeba chtěl zjistit, jaká jsem.
Možná ani sám neví, co chce.“ Vtomhle směru jsem si nebyla jistá. Zajímalo mě, jestli se umě
Niall ještě zastaví a vysvětlí mi to. Pravděpodobně ne. Měl plné ruce práce se svou válkou, pokud
se tomu tak dalo říkat. Ale zřejmě ano, ikdyž ji vedl mimo dohled lidí. „Nechápu to,“ řekla jsem.
„Murry sem napochodoval zpříma abez okolků stím, že mě zabije. A Dermot, který je na stejné
straně jako Murry, volí všelijaké kličky a postupuje tak… nepřímo? Proč?“ „Murry?“ zeptal se
Jason. Zavřela jsem oči. Krucinál! „Taky patřil kvílám,“ odpověděla jsem. „Chtěl mě zabít. Už jsem
se ho zbavila.“ Jason uznale pokýval hlavou. „Dobrá práce, Sookie,“ poznamenal. „Fajn! Pověz
mi, jestli jsem to tedy pochopil správně. Můj praděda se se mnou nechtěl setkat, protože
vypadám jako Dermot. To je můj… prastrýc, jo?“ „Jo.“ „Jenomže Dermot mě podle všeho má rád,
protože za mnou přišel a chtěl si promluvit.“ Nebyl by to ani Jason, kdyby si všechno nevyložil
právě takhle. „Správně,“ odpověděla jsem. Jason vyskočil od stolu a začal rázovat po kuchyni.
„Za všechno můžou upíři!“ prohlásil a probodl mě pohledem. „Jak jsi na to přišel?“ Dost mě tím
udivil. „Kdyby zůstali v utajení a nepřišli s tím svým velkým odhalením, nic z tohohle by se
nestalo. Jen se podívej, všechny tyhle věci se dějí od toho večera, kdy se objevili vtelevizi.
Koukej, jak se svět změnil! Teď jsme vyšli na světlo světa imy.Další ve frontě jsou víly. Pak teprve
nastanou problémy, Sookie. Calvin mě varoval. Uchvátí tě svojí krásou a laskavostí, ale přitom je
to všechno klam afaleš. Vykládal mi ovílách historky, že by ti znich vlasy vstávaly hrůzou.
Calvinův táta jich pár znal a podle toho, co říkal, by bylo nejlepší, kdyby vymřely.“ Nestačila jsem
se divit a zároveň ve mně vzkypěla zlost. „Proč jsi tak zlý, Jasone? Nemíním se stebou hádat
anechci poslouchat tyhle řeči oNiallovi. Vůbec ho neznáš. Akromě toho… nezapomeň, že to jsou i
tvoji předkové!“ Nahlodával mě nepříjemný pocit, že Jason má do jisté míry pravdu. Jenomže teď
nebyl na takový rozhovor čas. Jason se mračil a všechny svaly v jeho obličeji sebou napjatě
škubaly. „Já je za rodinu nepovažuju,“ prohlásil. „Nestojí omě ajá nestojím oně. Jestli toho
křížence ještě někdy uvidím, na místě ho oddělám.“ Už si nepamatuju, co jsem mu na to chtěla
říct, ale vtu chvíli bez zaklepání vešel do kuchyně Mel. Oba jsme se kněmu otočili. „Promiňte!“
vyhrkl. Jasonův rozezlený obličej ho zjevně vyvedl zmíry apolekal. V první chvíli musel být
přesvědčený, že Jason mluvil oněm. Když ale ani jeden znás nenasadil provinilý výraz, uklidnil
se. „Omlouvám se, Sookie! Zapomněl jsem na slušné vychování.“ Vruce nesl sáček na led. Bylo
na něm vidět, že ho bolí i sebemenší pohyb. „Je mi líto, že vám ten návštěvník tolik ublížil,“ řekla
jsem. Člověk by se vždycky měl snažit vytvořit pro svou návštěvu klidné prostředí. Nikdy předtím
jsem Melovi nevěnovala moc pozornosti, ale vtom okamžiku jsem se přistihla při pomyšlení, že
bych byla mnohem radši, kdyby tu teď místo něj byl někdejší Jasonův nejlepší kamarád Hoyt. Ne
že bych proti Melovi něco měla, ale moc dobře jsem ho neznala a necítila jsem kněmu instinktivní
důvěru. Mel byl zkrátka jiný ajeho myšlenky se mi četly ještě obtížněji než myšlenky jiných
měňavců. To ale neznamenalo, že bych mu vůbec neviděla do hlavy. Melovi jsem zdvořile nabídla
něco kpití azeptala se Jasona, jestli se mnou zůstane adoprovodí mě všude, kam jsem chtěla
zajet. Ale pochybovala jsem, že na to kývne. Jason si připadal odvržený (mohl za to jeho
praděda, jehož nikdy nepotkal akterý se kněmu nechtěl hlásit) a takové situace Jason neprožíval
moc dobře. „Doprovodím tě,“ odpověděl nakonec skamennou tváří. „Nejdřív si ale zajedu domů
pro pušku azkontroluju ji. Už jsem ji neměl vruce celou věčnost. Mele, jedeš se mnou?“ Jason
chtěl ode mě jednoduše na chvíli zmizet, aby se uklidnil. Poznala jsem to stejně spolehlivě, jako
kdyby to zapsal do poznámkového bloku vedle telefonu. Mel vstal avykročil za Jasonem. „Mele,
víte něco otom muži, který dnes ráno přišel za Jasonem?“ zeptala jsem se. „Kromě toho, že mě
hodil na druhou stranu pokoje aže se tak podobal Jasonovi, až jsem se musel ujistit, jestli váš
bratr skutečně vyšel zložnice? Moc toho není,“ odpověděl. Jako obvykle měl na sobě khaki
kalhoty atričko slímečkem, ale jeho upravený vzhled mu kazily tmavé modřiny na rukou.
Nesmírně opatrně si oblékl bundu. „Brzy se uvidíme, Sookie! Cestou pro mě zajeď,“ dodal Jason.
No samozřejmě! Chtěl jet mým autem aspotřebovávat můj benzin, protože šlo omoje cesty.
„Kdyby se mezitím něco stalo, máš moje číslo.“ „Dobře. Za hodinku jsem utebe.“ Kdybych se
nemusela strachovat oživot kvůli zabijákovi snadpřirozenými schopnostmi, mohla bych si
vychutnat pocit, že celý dům teď patří jenom mně, protože samota pro mě byla poslední dobou
velice vzácná. Zatím se však nic nestalo. Snědla jsem ovesné vločky, a přestože se mi hlavou
honily myšlenky, které jako by vypadly zHitchcockova Psycha,rozhodla jsem se, že si dopřeju
sprchu. Ujistila jsem se, že všechny dveře jsou zamčené, anakonec jsem otočila i klíčem v
koupelně. Potom jsem se vrekordně krátkém čase umyla. Nikdo se mě nepokusil sprovodit ze světa. Osušila jsem se, nalíčila aoblékla se do práce. Když bylo načase vyrazit na cestu, vyšla
jsem na verandu před zadními dveřmi aněkolikrát jsem přejela pohledem prostor mezi schody
amým autem. Spočítala jsem si, že mě čeká deset kroků. Párkrát jsem se zhluboka nadechla,
odemkla síťové dveře, strčila do nich aprakticky seskočila zverandy. Úplně jsem se vyhnula
schodům. Nedůstojně jsem se přiřítila kautu, trhnutím otevřela dveře, vklouzla dovnitř, zabouchla
je za sebou aokamžitě zamkla. Potom jsem se rozhlédla kolem sebe. Nikde ani náznak pohybu.
Trochu udýchaně jsem se zasmála. Já hloupá! Napětí ve mně vyvolávalo vzpomínky na všechny
děsivé filmy, které jsem kdy viděla. Vybavila jsem si Jurský park a dinosaury – možná za to mohlo
podvědomé přesvědčení, že víly jsou dinosaury nadpřirozeného světa– ačekala jsem, že mi
každou chvíli dopadne na přední sklo nějaké mrtvé zvíře. Ani to se ale nestalo. Fajn… Zasunula
jsem klíček do zapalování, otočila jím amotor naskočil. Nevybuchl. Ve zpětném zrcátku jsem
nezahlédla žádného tyranosaura. Zatím šlo všechno jako po másle. Pomalu jsem se rozjela po
štěrkové cestě lesem atrochu se uklidnila, ale přesto jsem inadále zůstávala ve střehu. Ovládl mě
nutkavý pocit spojit se sněkým adát mu vědět, kam mám namířeno akčemu se chystám. Vytáhla
jsem zkabelky telefon a zavolala Amelii. „Jedu za Jasonem,“ řekla jsem, když zvedla mobil.
„Trayovi se udělalo hrozně špatně, atak mě doprovodí bratr. Poslouchej, řekl ti už Tray, že ho
jedna zvíl donutila vypít upíří krev?" „Jsem zrovna v práci,“ odpověděla Amelia opatrně. „Ano,
volal mi, je to asi deset minut, ale pak zase musel jít zvracet. Chudák Tray. Aspoň se nikdo
nedostal do domu.“ Amelia měla na mysli, že její kouzla, která chránila dům před vstupem
nepovolaných osob, vydržela. No, rozhodně na ně mohla být hrdá. „Jsi skvělá,“ řekla jsem. „Díky.
Víš, mám oTraye docela strach. Před pár minutami jsem mu zkoušela volat, ale nezvedl mi to.
Doufám, že jenom dospává, co promeškal kvůli tomu podrážděnému žaludku, ale po práci tam
radši zajedu. Co kdybychom se tam setkaly? Můžeme si společně promyslet, jak tě ještě lépe
ochránit.“ „Dobře,“ odpověděla jsem. „Vyrazím tam, jakmile odjedu z baru, což bude okolo páté.“
Stelefonem v ruce jsem vyběhla zauta avytáhla poštu ze své schránky, která stále vedle hlavní
silnice. Potom jsem se zase bleskově vrátila do auta. To bylo hloupé. Jeden den jsem bez pošty
klidně mohla zvládnout. Jenomže člověk těžko mění zažité zvyky, i když nejsou důležité. „Jsem
moc ráda, že umě bydlíš, Amelie.“ Možná jsem to stou srdečností trochu přehnala, ale vté chvíli
jsem to tak skutečně cítila. Jenomže Amelia náš rozhovor zavedla úplně jiným směrem. „Takže už
zase mluvíš s Jasonem? Řekla jsi mu otom? O tom?“ „Jo, musela jsem. Nemůže být jen po
pradědečkově vůli. Stalo se příliš mnoho věcí.“ „U tebe se pořád něco děje,“ opáčila Amelia.
Nevyznělo to rozezleně ani vyčítavě. „Pořád ne,“ namítla jsem, ale přesto ve mně zahlodaly
pochybnosti. Možná měl Jason pravdu, napadlo mě, když jsem na hlavní silnici odbočila doleva a
vydala se k jeho domu. Přinejmenším v tom, že zavšechno můžou upíři. Všimla jsem si, že mám
už skoro prázdnou nádrž, takže jsem se musela zastavit ubenzinky Grabbit Quik. Zatímco jsem
tankovala tekuté zlato, znovu jsem začala dumat nad tím, co mi Jason řekl. Jaká naléhavá
událost by dokázala zavést k Jasonovým dveřím samotářského křížence víly a člověka, který
nenávidí lidi? Proč Jasonovi řekl, že… Otomhle bych neměla přemýšlet. Bylo to hloupé. Místo
řešení Jasonových problémů bych se měla starat osebe. Po několika vteřinách, kdy jsem si
vduchu znovu aznovu omílala náš rozhovor, mě popadlo nevyslovené podezření, že jsem ho
pochopila oněco lépe. Zavolala jsem Calvinovi. Zpočátku netušil, očem mluvím, ale nakonec
souhlasil, že se sejdeme uJasona. Když jsem odbočila na půlkruhovou příjezdovou cestu před
úhledným domkem, který postavil náš táta krátce poté, co si vzal mamku, jsem koutkem oka
zahlédla na dvorku Jasona. Domek stál za městečkem, dokonce ještě dál než Arlenin pojízdný
příbytek, ale přesto na něj člověk dohlédl zhlavní silnice. Patřilo kněmu ještě jezírko aněkolik akrů
půdy, které se rozprostíraly za ním. Taťka moc rád lovil a rybařil a Jason po něm jeho zálibu
podědil. Nedávno si dokonce postavil jednoduchou střelnici. Zaslechla jsem výstřely zpušky.
Rozhodla jsem se, že za ním půjdu přes dům. Když jsem vyšla ze zadních dveří, hlasitě jsem na
něj zavolala. „Ahoj!“ odpověděl Jason. V rukou držel brokovnici winchestrovku po taťkovi. Mel stál
vedle něj skrabicí nábojů. „Rozhodli jsme se, že se předtím trochu rozcvičíme.“ „Dobrý nápad!
Radši jsem na vás zavolala, abyste si nemysleli, že sem zase vtrhl ten cvok, co se tady objevil už
ráno, a chce na vás zase řvát.“ Jason se uchechtl. „Stejně nechápu, čeho chtěl ten Dermot
dosáhnout, když za mnou ráno přišel.“ „Já už asi ano,“ odpověděla jsem. Jason natáhl ruku, aniž
pohnul očima, a Mel mu podal náboje. Otevřel zásobník azačal ho nabíjet. Zaletěla jsem
pohledem ke koze na řezání dříví, která stála opodál, a všimla jsem si, že všude kolem ní leží
plastové krabice od mléka. Jason je naplnil vodou, aby si zachovaly stabilitu. Dírami po brocích znich crčela na zem voda. „Dobrá trefa,“ řekla jsem a zhluboka se nadechla. „Nechtěl byste mi
říct, jak to chodí na pohřbech v Hotshotu, Mele? Nikdy jsem tam na žádném obřadu nebyla. Mám
dojem, že se rozloučení sCrystal bude konat hned potom, co Jasonovi vydají tělo.“ Mel se zatvářil
lehce překvapeně. „Víte, už celé roky tam nežiju,“ namítl. „Není to pro mě to pravé.“ Kromě
ustupujících modřin na něm už vůbec nebylo vidět, že ho někdo hodil přes celou místnost, a už
vůbec ne, že to udělal šílený muž spolovinou vílí krve. „Zajímalo by mě, proč odhodil vás a ne
Jasona,“ poznamenala jsem. Okamžitě jsem vycítila, že Melovy myšlenky rozčeřil strach.
„Nestalo se vám nic?“ Mel lehce pohnul ramenem. „Myslel jsem, že mám něco zlomeného. Ale
asi to bude jen naražení. Zajímalo by mě, co byl zač. Rozhodně nepatřil k nám.“ Všimla jsem si,
že mi na mou otázku neodpověděl. Jason byl pyšný, že Melovi nic neprozradil, apodle toho se
také tvářil. „Není to čistokrevný člověk,“ řekla jsem. Melovi se vobličeji objevil výraz plný úlevy.
„To rád slyším,“ opáčil. „Když mě odhodil, dost mi to pošramotilo sebevědomí. Jsem sice
plnokrevný panter, ale ten chlap se mnou udělal krátký proces, jako bych byl jen kus špalku.“
Jason se zasmál. „Čekal jsem, že vrazí dovnitř aoddělá mě. Myslel jsem, že jde po mně. Jakmile
ale srazil Mela, začal na mě mluvit. Mel mezitím předstíral, že je úplně mimo. Ten chlap, který
vypadá jako já, pak začal vykládat, že mi prokázal laskavost…“ „Bylo to divné,“ přitakal Mel.
Přesto se dál tvářil nervózně. „Kdyby proti tobě vyrazil, hned bych se zvedl, ale dostal jsem
pořádně do těla. Když se mi zdálo, že ti nic neprovede, napadlo mě, že můžu zůstat ležet.“
„Vážně doufám, že se vám nic nestalo, Mele,“ přinutila jsem se k soucitnému tónu a přistoupila
jsem až k němu. „Podívám se vám na to rameno.“ Natáhla jsem k Melovi ruku aJason svraštil
čelo. „Proč to chceš…“ Vté chvíli mu ztuhly rysy atvář mu zbrázdil výraz, ve kterém se zračilo
podezření. Bez okolků si stoupl za svého kamaráda, chytil ho za paže těsně pod rameny
apřidržel ho na místě. Mel sebou škubl aobličej se mu zkřivil bolestí, ale ani nehlesl. Dokonce ani
nepředstíral údiv nebo rozhořčení. To mi jako důkaz stačilo. Vzala jsem mu hlavu do dlaní,
zavřela oči anahlédla mu do mozku. Tentokrát Mel nemyslel na Jasona, ale na Crystal. „Udělal to
on,“ prohlásila jsem, otevřela oči apodívala se přes Melovo rameno na Jasona. Nakonec jsem
kývla hlavou. Z Jasonových úst se vtu chvíli vydral řev, který nepřipomínal žádný lidský zvuk.
Melův obličej se v tom okamžiku rozostřil arozvlnil, jako kdyby se mu pod kůží začaly pohybovat
všechny kosti a svaly. Vůbec nevypadal jako člověk. „Chci vidět… do tváře…,“ vyhrkl přerývaně.
Jason na to zareagoval zmateným výrazem. Vždyť mi přece viděldo tváře. Držel totiž Mela
zezadu a svíral ho tak pevně, že se nemohl otočit. Mel se nevzpíral, ale pod kůží se mu rýsovaly
všechny svaly. Nečekala jsem, že zůstane vklidu natrvalo. Sklonila jsem se azvedla ze země
brokovnici. Byla jsem ráda, že ji Jason nabil. „Chce se podívat na tebe, ne na mě,“ řekla jsem mu.
„Krucinál!“ utrousil Jason. Dýchal ztěžka a přerývaně, jako kdyby uběhl dlouhou cestu. Oči měl
vytřeštěné. „Musíš mi říct proč.“ Poodstoupila jsem a zvedla pušku. Na tak krátkou vzdálenost
bych dokonce ani já neminula cíl. „Otoč ho! Chce stebou mluvit tváří vtvář.“ Jason Mela otočil
proti sobě aznovu ho chytil, ale tentokrát jejich tváře dělilo jen několik centimetrů.
V té chvíli se zpoza rohu Jasonova domu vynořil Calvin. Vedl s sebou Crystalinu sestru Dawn. Za
nimi běžel asi patnáctiletý chlapec. Vzpomněla jsem si, že jsem ho viděla na svatbě. Jmenoval se
Jacky abyl to nejstarší bratranec Jasonovy ženy. Výrostci jeho věku obvykle nedokážou skrývat
emoce a Jacky nebyl výjimkou. Snažil se nedávat najevo nervozitu arozrušení, které jím
cloumaly, ale bylo na něm vidět, že ho to stojí spoustu sil. Všichni tři se rozhlédli po okolí a Calvin
s vážným výrazem zavrtěl hlavou. „Tohle je špatný den,“ poznamenal tiše. Jakmile Mel uslyšel
jeho hlas, prudce sebou škubl. Když Jason spatřil příchozí trojici, opadla zněj část napětí. „Sookie
tvrdí, že za to může on,“ řekl Calvinovi. „To mi stačí,“ odpověděl Calvin. „Mele – měl jsi nám to
říct, bratře.“ „Nejsem váš bratr,“ odsekl hořce Mel. „Už celé roky svámi nežiju.“ „Bylo to tvoje
rozhodnutí,“ namítl Calvin aobešel Mela, aby se mu podíval do tváře. Dawn sJackym ho
následovali. Jacky teď vrčel apřestal předstírat, že je vklidu. Na povrch vněm začalo vystupovat
zvíře. „V Hotshotu není nikdo jako já. Zůstal bych sám.“ Jason se zatvářil nechápavě. „V
Hotshotu je spousta kluků jako ty,“ namítl. „Ne, Jasone,“ prohlásila jsem. „Mel je gay.“ „A to nám
vadí?“ zeptal se Jason Calvina. Evidentně si ještě nezjistil, jak se panteři staví kněkterým
důležitým věcem. „Nezajímá nás, co naši lidé chtějí provádět vposteli, když splní svou povinnost
k našemu klanu,“ odpověděl Calvin. „Čistokrevní panteři musí zplodit mladé bez ohledu na
okolnosti.“ „Nedokázal jsem to,“ ozval se Mel. „Prostě jsem to nedokázal.“ „Ale vždyť jste měl
ženu,“ řekla jsem, ale okamžitě jsem toho zalitovala. Teď už šlo výhradně ozáležitost jejich klanu.
Nezavolala jsem Buda Dearborna, ale Calvina Norrise. Moje slovo mu stačilo, ale usoudu by nebylo kničemu. „V téhle věci naše manželství neklapalo,“ odpověděl Mel téměř nevzrušeně. „Jí
to nevadilo, protože měla svoje vlastní známosti. Nikdy jsme… to spolu nedělali.“ Pokud se ztoho
svíralo hrdlo mně, jak náročné to asi muselo být pro Mela? Když jsem si ale vybavila Crystal na
kříži, všechen soucit ze mě rázem vyprchal. „Proč jste zabil Crystal?“ zeptala jsem se ho. Vztek,
který jsem cítila zmyšlenek všech zúčastněných osob, mi napovídal, že se debata chýlí ke konci.
Mel se zadíval kamsi daleko za mě a Jasona a vyhnul se také pohledu na svého vůdce, na sestru
své oběti ina mladého Jackyho. Zdálo se, že upírá oči k holým větvím stromů kolem klidné
hladiny hnědého jezírka. „Miluju Jasona,“ prohlásil. „Vážně ho miluju. Crystal ho trápila a jeho dítě
taky. Potom se mi vysmívala. Ten den sem přijela… Zrovna jsem se uJasona zastavil, protože
jsem ho chtěl poprosit, jestli by mi nepomohl sestavit pár polic, ale nebyl doma. Crystal se tady
objevila, právě když jsem mu psal před domem vzkaz. Začala… Chrlila ze sebe strašné věci.
Potom mi řekla, ať se sní vyspím. Že když to udělám, rozhlásí to vHotshotu ajá se pak budu moct
vrátit mezi ně ažít sJasonem. ‚Mám v sobě jeho dítě,‘ řekla. ‚Nerajcuje tě to?‘ Bylo to horší ahorší.
Nechal jsem korbu auta otevřenou, protože zní čouhalo dřevo, které jsem přivezl. Crystal
docouvala až kautu, lehla si na korbu a odhalila se mi. Bylo to… Crystal… Pořád mi opakovala,
jaká jsem troska a že mě Jason nikdy nebude mít rád… atak jsem ji vší silou praštil.“ Dawn
Norrisová se otočila stranou, jako kdyby chtěla zvracet. Ale místo toho jen pevně stiskla rty do
tenké čárky a napřímila se. Jacky tak silnou náturu neměl. „Jenomže to ji nezabilo,“ procedil
Jason skrz zaťaté zuby. „Vykrvácela na tom kříži. Když tam visela, potratila.“ „Moc mě to mrzí,“
odpověděl Mel, odtrhl pohled od jezírka a stromů a podíval se na Jasona. „Myslel jsem si, že je
mrtvá – vážně. Kdybych věděl, že ještě žije, nenechal bych ji tam jen tak ležet a neodešel dovnitř.
Nikomu bych nedovolil, aby ji odvezl. To, co jsem provedl, bylo už tak dost odporné, protože jsem
chtěl, aby zemřela. Ale neukřižoval jsem ji. Prosím tě, věř mi. Ublížil jsem jí, ale ať už si omně
myslíš cokoliv, musíš mi věřit, že bych jí nic takového neudělal. Pomyslel jsem si, že když ji
odvezu jinam, nikdo tě nebude podezírat. Věděl jsem, že jdeš večer pryč, abylo mi jasné, že když
ji odklidím, budeš mít alibi. Spočítal jsem si, že tu noc strávíš s Michele.“ Mel se na Jasona
usmál. Zjeho výrazu v té chvíli sálala taková něha, že mě píchlo usrdce. „Nechal jsem ji na korbě
auta a zašel do domu, abych se napil. Když jsem vyšel ven, byla pryč. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Napadlo mě, že se možná vzpamatovala aodešla pryč. Ale nenašel jsem tam ani jedinou stopu
po krvi azmizelo ivšechno dřevo.“ „Proč zrovna UMerlotta?“ zavrčel Calvin. „Netuším, Calvine,“
odpověděl Mel. Vypadal, jako kdyby z něj spadl obrovský balvan, a v obličeji měl dokonce šťastný
výraz. Přiznal se ke svému zločinu, vyznal se zlásky kJasonovi a očividně se mu ulevilo. „Calvine,
je mi jasné, že zemřu. Přísahám, že nemám ponětí otom, co se s Crystal stalo, když jsem vešel
do domu. Tu hroznou věc jsem jí neudělal.“ „Nevím, jak si to vyložit,“ poznamenal Calvin. „Ale
přiznal ses amy se musíme zachovat podle toho.“ „Přijímám to,“ odpověděl Mel. „Jasone, miluju
tě.“ Dawn pootočila hlavu a zadívala se mi do očí. „Měla byste odejít,“ řekla. „Čeká nás
povinnost.“ Spuškou vruce jsem zamířila pryč aneotočila jsem se ani tehdy, když ostatní panteři
trhali Mela na kusy. Ale všechno jsem slyšela. Krátce nato křik ustal. Jasonovu pušku jsem
odložila na zadní verandu aodjela jsem do práce. Najednou mi vůbec nepřipadalo důležité, jestli
mám osobní stráž.
Komentáře
Přehled komentářů
Nicely put. Thank you!
easy college essay prompts https://essaypromaster.com writing the college essay https://essaywritingservicehelp.com
Blood insistence chart
(Akiceveclisp, 25. 7. 2018 13:03)
Poids est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre moelle bat, il pompe le sang par vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/commander-cialis-generique-2/
essays in college g65wjk
(EugeneLef, 6. 4. 2023 1:24)